Teatroložka, publicistka a kulturní manažerka Olga Vlčková kandiduje za JSME PRAHA 6 z třetího místa. Se sochařem Matoušem Lipusem mluvila o otevřené radnici, historické paměti a o tom, jak má Praha 6 růst.
S Olgou jsme se potkali na Akademii výtvarných umění v Praze, kde jsem měl možnost pracovat pod jejím vedením na projektu věnujícímu se zeleným dovednostem. Už tehdy mě zaujalo, že dokáže spojit rozhodnost a tah na branku s citlivostí k těm, se kterými pracuje. Postupně se z profesního vztahu stalo přátelství a dnes se potkáváme v Kafkově ateliéru i nad otázkami, které přesahují svět umělecké školy, třeba nad tím, jak může Praha 6 být ještě lepším místem pro život.
Olgo, dlouhodobě žiješ v Dejvicích, ale profesně se pohybuješ mezi kulturou, vzděláváním, historií a projektovým řízením. Jak se tyto zkušenosti promítají do toho, čemu se chceš věnovat na radnici?
Studium teatrologie a historie mě naučilo dívat se na společnost z odlišných perspektiv a vnímat souvislosti. Divadlo je o lidech, komunikaci a schopnosti sdílet prostor a zkušenost. Historie ukazuje, že věci, které dnes považujeme za samozřejmé, mají svůj vývoj. A projektové řízení pomáhá převést myšlenku do konkrétního plánu, hledat řešení a věci dotahovat. Právě tohle propojení můžu využít v komunální politice.
Jak by podle tebe měla Praha 6 přistupovat k lidem, kteří v ní žijí, aby se tu cítili dobře?
Pro mě je podstatné, aby se při rozhodování radnice nikdy neztratil ze zřetele konkrétní člověk a jeho každodennost. Město nejsou jen domy, silnice, rozpočty a projekty. Jsou to lidé, kteří tu žijí: děti, mladí, senioři, rodiny i ti, kteří se ocitli v obtížné životní situaci.
Šestka má svébytný charakter, a právě proto bych chtěla, aby v ní měl každý možnost najít své místo. Inkluze pro mě není jen pojem, ale praktický přístup, jak vytvářet prostředí, kde se každý cítí bezpečně a přijímaně, a kde má možnost být součástí dění.
S tím souvisí i téma historické paměti, kterému se dlouhodobě věnuješ. Proč je podle tebe aktuální právě dnes?
Protože historie nám ukazuje, co se může stát, když společnost začne některé skupiny považovat za méně hodnotné, když se prohlubují předsudky a mizí respekt k lidské důstojnosti. Poslední roky se věnuji připomínce holokaustu Romů a Sintů, a to i např. v Ruzyni, odkud byly za války také vypravovány transporty do vyhlazovacích táborů. Právě jejich osud je velmi silným varováním.
Historická paměť ale podle mě nemá znamenat jen ohlížení za tím, co bylo. Má nám pomáhat rozumět současnosti a chránit společnost před opakováním podobných jevů.
Je to pro mě i osobní téma; vyrůstal jsem v rodině s adoptovanými romskými sourozenci. O to víc mě těší, že právě v Dejvicích vzniká Centrum Romů a Sintů. Jaký význam mu přikládáš?
Velký. Centrum, které budují potomci přeživších holokaustu Romů a Sintů, vnímám jako významnou platformu nejen pro poznávání minulosti, ale také pro dnešek: pro vzdělávání, kulturu a dialog. Je důležité, aby se tato historie neuzavírala do odborných knih nebo muzeí, ale byla přirozenou součástí místního dění. Centrum může být zázemím pro setkávání generací a lidí s různými backgroundy.
Praha 6 ale zároveň rychle roste a mění se. Jak podle tebe hledat rovnováhu mezi rozvojem a ochranou charakteru tradiční zelené rezidenční městské části?
Praha 6 se rozvíjet bude, ale nový rozvoj nesmí znamenat ztrátu toho, co je pro ni typické: zeleně, zahrad, kvalitní architektury a charakteru jednotlivých čtvrtí. Výstavba má smysl jen tehdy, pokud spolu s novými domy přináší i kvalitní podmínky pro život. K novým bytům proto musí patřit školy a školky, doprava, chodníky, veřejný prostor, zeleň a dostupné služby.
Co pro tebe znamená otevřená radnice?
Nejen zveřejňování dokumentů na internetu. Jde hlavně o schopnost srozumitelně vysvětlovat rozhodnutí a naslouchat lidem, i když mají kritický postoj. Participace nemůže být jednorázové veřejné setkání. Musí se promítat do práce zastupitelů a zastupitelek.
Zároveň ale otevřenost neznamená nerozhodnost. Radnice musí umět přijímat jasná stanoviska, převzít za ně odpovědnost a proměnit je v konkrétní výsledky.
V čem vidíš největší potenciál Prahy 6 a proč chceš být její součástí i jako zastupitelka?
V její otevřenosti, multikulturním prostředí, a především v komunitě, která tu žije. Žijí tu lidé s pestrými životními zkušenostmi, zázemím a pohledy na svět. Právě tuto rozmanitost bych chtěla více propojovat a vytvářet podmínky, aby každý mohl najít své místo a podílet se na tom, jak Šestka vypadá a funguje.
Rozhovor vedl Matouš Lipus, sochař a lesní zahradník, pedagog AVU, správce Kafkova ateliéru (Centrum umění a ekologie UMPRUM).
Mgr. Olga Vlčková, Ph.D. je teatroložka, publicistka a kulturní manažerka, kandidátka č. 3 JSME PRAHA 6.
Programový bod Olgy Vlčkové pro Prahu 6 najdete v článku Klidný domov a férový rozvoj.
Další texty z novin JSME PRAHA 6 najdete na stránce Noviny JSME PRAHA 6.